Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2015
Obrázek

Rod

Každý došlap na parkety zvířil vrchní vrstvu prachu. Jeho částečky se teď vznáší kolem a společně s posledními paprsky slunce vytváří v prostoru haly fantaskní obrazce. Schodiště přede mnou zve do prvního patra, ale já to tady znám a dobře vím, že z něj nezůstalo nic než přelud. Podlahy i stropy se propadly, zbylo jen pár trámů. Vydal by se tam jen hazardér. Dotýkám se jedné ze lvích hlav zdobících konce zabradlí. Je pro mě nemožné minout je bez pohlazení. Kdosi z nich nedávno podobným způsobem setřel všechen prach. Asi urbexer, napadá mě. Kdo jiný by se tady potuloval. Ukrást tu není co, a bezdomovec se raději uchýlí do pohodlí parovodu poblíž civilizace. Tady by si na krabičák nevyžebral, pokud by neušel hezkých pár kilometrů. Letní sídlo si zde našlo jen pár vlaštovek. Musel to tedy být urbexer, nebo zvědavé děti, co si sem tajně udělaly výlet. Při téhle myšlence mě zamrazilo z představy, co všechno jim na tomhle místě hrozí. Raději snad ani nevědět.  Sedl jsem na třetí scho

Památník

Pocházím z malého jižanského města. Můj otec tam míval farmu a spravoval televize, rádia, ledničky a tak podobně, takže si to kolem našeho baráku umíte asi představit. Když jsem začal chodit na střední, došlo mi, že potřebuju mít kérku. Většina kluků už nějakou mrňavou měla. Doma jsem tohle téma nakousl. Otec usrkl piva a jeho zarudlé oko ulpělo na na mém vzdorovitém obličeji. „Je ti jasný, že to pak jde blbě dolu? Za takový zbytečnosti nehodlám utrácet. Nech se pomalovat třeba celej, ale za svý, hochu, za svý!“ Přikývl jsem a vzal ranní rozvoz mlíka. Bylo dost otravný vstávat tak brzo, a ve škole jsem pak spal. Jenže odpoledne jsem už makal na pile, abych si vydělal na motorku. „Je ti jasný, že se na tom zabiješ? Za takový zbytečnosti... “ zněla mi v hlavě tátova slova, když jsem se ve třetí zatáčce vymlátil a motorka, na kterou jsem rok otročil, skončila navždy zaparkovaná na dvoře hned vedle ledniček. Na vysněné tetování jsem sice brzo vydělal, jenže vůbec neměl představu

Lanovka

Nerušeně si sleduju vrcholky stromů pod námi, když se lanovka najednou zhoupla a dočista ustala v pohybu. „ Tak, a jsme tu zaseklý," vyslovil tu zcela očividnou věc zhruba patnáctiletý chlapec sedící naproti. On i jeho dva kamarádi přestali dělat selfíčka a chopili se mobilů ve snaz e se kamsi dovolat, jenže všechny linky byly nedostupné . Okamžitě tedy lustrovali internet, aby zjistili, jestli se náhodou někde nepíše o tom, co se děje. Náhle se jejich nenucený pokec změnil na hovor velmi vzrušený; přestávám sledovat zalesněnou krajinu a vidím, že jeden z nich propadl hysterii. Brečí a do toho řve: Bože, ne a Bože, proč. Asi je pobožnej, říkám si. Druhý kluk se ho pak snažil utišit a třetí mi začal vysvětlovat situaci. Nevím, zda jsem všechno správně pochopila, ale prej nějaký šílenec v USA odpálil blbě hlídané hlavice, které za pár desítek minut vymažou z mapy pořádný kus Evropy. Bohužel je to zrovna ten kus, na d n í mž visíme cirka třicet metrů vysoko . Pak všichni chvil

Ten nej (povídka)

Na dolní zastávce v Lobčicích je opravdu strašně moc veliký nápis, vytvořený patrně pomocí lihového fixu: Denda Dobeš je nejkrásnější kluk na světě!!!  Dendu neznám. Pár holek mi kdysi tvrdilo, že nejkrásnější na světě je Justin Bieber. Jenže od té doby uplynulo přeci jen pár let, možná už trochu zošklivěl. Napadlo mě, jaká je škoda, že u toho nápisu není i Dendova fotka. Nejlépe dvě. Portrét a jedna v plavkách. Hned by bylo aspoň o chlup jasnější, jestli to tvrzení není kapku přehnané. Okolo se nacházelo i pár menších nápisů, ale většinou jen vulgarismy, nebo jsem jim přes veškerou snahu příliš neporozuměl.  Mělo mi to za minutu jet, tak jsem vyšel ven před zastávku. Tam stála klasická plakátovací plocha. Z jejího obsahu se zdálo zřejmé, že se ve čtvrtek v Březí koná bazar, zaběhl se pět let starý kokršpaněl slyšící na jméno Ringo a příští sobotu bude v místním klubu hrát blacmetalová formace Prdy z nudy. Tedy Prdy z nudy je překlad do českého jazyka. Nechci se chlubit, ale latinsky
Obrázek