Památník

Pocházím z malého jižanského města. Můj otec tam míval farmu a spravoval televize, rádia, ledničky a tak podobně, takže si to kolem našeho baráku umíte asi představit.
Když jsem začal chodit na střední, došlo mi, že potřebuju mít kérku. Většina kluků už nějakou mrňavou měla. Doma jsem tohle téma nakousl. Otec usrkl piva a jeho zarudlé oko ulpělo na na mém vzdorovitém obličeji.
„Je ti jasný, že to pak jde blbě dolu? Za takový zbytečnosti nehodlám utrácet. Nech se pomalovat třeba celej, ale za svý, hochu, za svý!“ Přikývl jsem a vzal ranní rozvoz mlíka. Bylo dost otravný vstávat tak brzo, a ve škole jsem pak spal. Jenže odpoledne jsem už makal na pile, abych si vydělal na motorku.
„Je ti jasný, že se na tom zabiješ? Za takový zbytečnosti... “ zněla mi v hlavě tátova slova, když jsem se ve třetí zatáčce vymlátil a motorka, na kterou jsem rok otročil, skončila navždy zaparkovaná na dvoře hned vedle ledniček.
Na vysněné tetování jsem sice brzo vydělal, jenže vůbec neměl představu, co by vlastně mělo znázorňovat. Počítal jsem s tím, že mi v salónu určitě poraděj. Tam mi řekli, že tribalem nic nezkazím a vytvořili na mně sympatický klikyhák. Před klukama jsem s ním byl pár dní zajímavej. Jenže pak si Colin nechal udělat přes lopatky chřestýše... Colin, jakej chlap může mít tak debilní jméno?
Jednou mi dvě nafrněný slepice v baru povýšeně líčily, že tohle ve městě už dávno neletí. V kurzu jsou prej tetování, která něco znázorňujou. Jako něco osobního a mají prej být originální a co já vím, co všechno mi tehdy ty husy nahustily do hlavy. Každopádně jsem od té doby horečnatě uvažoval nad druhou kérou, přemýšlel a šetřil. Asi bych přemýšlel a šetřil ještě dlouho, ale naštěstí umřela teta. Její barabizna se prodala, otec koupil nový traktor a zbytek rozdělil mezi mě a mé tři sestry. Nebylo to zrovna závratné jmění, ale na jedinečné tetování to akorát stačilo.
Nechal jsem si přes celá záda vypodobnit anděla a ďábla, co mastí karty s Mickey Mousem, a potom všude svlíkal triko a nadšeně vykládal, že ten obrázek znázorňuje absurditu života, osudu a tak prostě. Bavilo mě to asi dva tři měsíce, než mě to vysvětlování začalo srát.
Protože jsem tehdy potřeboval prachy, šel jsem tam, kam chodí zoufalci, co chtějí mít rychle vyděláno a do porna je nevzali; přidal jsem se k armádě. Před odjezdem jsem si nechal vytetovat na zápěstí krevní skupinu a své jméno v jedné té japonské abecedě... katána, nebo tak přibližně se tomu říká. To kdybych třeba dostal ránu do hlavy a zapomněl, jak se jmenuju. Lepší než nudlová polívka, ne?
Po své první misi jsem si nechal na hrudi udělat datum, bouchačku a dva orly za padlé kamarády. Vlastně jsem je skoro neznal, ale nechali si to v jednotce vytetovat všichni a remcejte, když už máte na zádech výjev s Mickey Mousem...
Pak jsem se oženil a nechal si na krk napsat datum svatby; on tyhle zbytečný blbosti jinak chlap zapomene.
Když se narodila dcera, tak jsem si nechal vytetovat její jménona, abych ho měl na dalších misích na očích. Nasledovalo tetování po druhém návratu z mise. Tentokrát to byla lebka. Pak jsem zjistil, že to má prej možná cosi společného s jakousi nacistickou symbolikou, a tak jsem ji nechal přetetovat na krávu... stylizovanou krávu, jako že jsem hrdej na svůj původ v zemědělské oblasti. On mi mezitím totiž zemřel táta. Nechal bych si vytetovat jeho jméno, ale to by mohlo někoho napadnout, že jsem třeba teplej, což vážně nepotřebuju. I když jsme si na misích s klukama spolu párkrát zablbli, tak teplej já teda rozhodně nejsem! A ta kráva stejně znázorňovala hrdost na otce zcela jasně.
O rok později jsem zjistil, že mě ta coura Agnes, moje tehdejší manželka, celou dobu podváděla. Já sice taky ulít, ale jsem přece normální chlap, ne? Tak jsem se s tou sviní rozvedl a datum nechal překrýt ohavným pavoukem. Jméno dcery jsem neřešil, i když nebyla moje.
Následovaly ještě dvě mise, další manželství, zas rozvod a někdy v mezidobí dvě děti. Vše jsem na sobě dokumentoval a něco zpětně překryl.
Občas u zrcadla zkouším, jestli se ještě zvládnu zmapovat. Výklad trvá zhruba pět minut, ale všechno si pamatuju. Nikdo se ale na význam těch motivů už stejně ptát neobtěžuje. Jsem pro ostatní jen další nesmyslně počmáranej chlápek.
Jak bláhové byly mé představy, že si v armádě našetřím a dál se budu už jen válet na pláži v Karibiku. Loni mi táhlo na padesát a nastoupil jsem do šroubkárny. Jednou se takhle po šichtě opiju pod obraz a vsadím o něco s jedním Mexikánem... Prohrál jsem. Šlo o volné místo na břichu a obrázek penisu v životní velikosti průměrného afroamerického basketbalisty. No, pár měsíců jsem se radši nikde nesvlíkal, a když ten chlápek odjel, nebo ho možná zavřeli, co já vím, tak jsem to samozřejmě letěl nechat poopravit...

To je původ toho raketoplánu... A to je zatím všechno.

4 komentáře:

  1. zbytečnosti... ,“ zněla mi - zbytečnosti..."
    dva(bez čárky) tři měsíce
    Když se narodilaa dcera - narodila
    Nasledovalo nové - Následovalo
    symboliku(čárka) a tak jsem ji nechal
    jsem hrdej(bez čárky) na
    někoho napadnou(t)

    A hele, i to jsem četla. Nemám tušení, jestli jsem ti něco z toho i komentovala, byla jsem dost mimo. U zemědělský oblasti se to pěkně zvrhlo, do té doby zněl jako celkem vyrovnanej, relativně příjemnej vypravěč. Normální chlap a gej je křiklavý, úplně vidím, jak se vypravěč horlivě ošívá, ale k náladě zbytku textu mi to moc nesedí. Úsměvnej konec.

    OdpovědětVymazat
  2. Dík...měl působit jako primitiv už od začátku...ale zas ne moc velkej primitiv...spíš takovej běžnej primitiv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ty náznaky se objevují od začátku... ale jak máš dobrej sloh, nepřišly mi tak výrazný. Spaní ve škole „lážo plážo“, Colin, nadávání na ženský... Běžnej primitiv, to sedí :-)
      Poslyš, a nevadí ti, že ti do všeho rejpu? Blog beru za takový osobní místo, soukromou "skládku", i když je veřejnej. Ne každej zbožňuje návštěvy.

      Vymazat
    2. v pohodě..aspoň někdo sem chodí...ne, já jsem za každou tvou poznámku fakt ráda:)

      Vymazat

Určitě znáš i praštěnější stránky.