Kavalír

K ženám jsem se odjakživa snažil chovat ohleduplně. Už na základní škole jsem se nejednou dostal do křížku s kluky, co nechápali, že dívkám se sluší židle odsouvat místo toho, aby na ně pokládali připínáčky. Nosíval jsem spolužačkám dokonce i tašky. Přišlo mi naprosto normální jim pomáhat. Jen škoda, že nás takových nebylo víc; nemusel bych tahat čtrnáct aktovek najednou.
Slečnám jsem nosil květiny a skládal jim básně. Vzhledem k tomu, že květinou nic nezkazíš, jsem asi nebýval příliš dobrým básníkem, jinak si jejich vlažnou odezvu vůbec nedokážu vysvětlit. Až verše pro Miriam se vyvedly. Dodnes si je pamatuji:
Miriam, ach, Miriam
oči tvé jsou drahokam
krásná jak hvězdy půlnoci
nenech mě otrokem bezmoci
Miriam, nejsi ty bohyně?
já miluji tě vášnivě
Na Miriam býval expřítel hrubý. Někdy ji urážel. Kdo ví, jak by chuděra skončila, zůstat tehdy v blízkosti takového maniaka. Já ji na rukou nosil a za pár měsíců jsme se vzali.
Naše svatba byla přesně taková, po jaké každá žena touží. Byl to její velký den, tak jsem ji žádal, aby nešetřila. Pozvánky dostala snad polovina města, hrál nám orchestr a svatební kytice byla tak velká, že jsem ji raději nesl já, aby se má nejdražší příliš nenamáhala.
Také jsem nedokázal sledovat, jak se dře v práci. Proto jsem ji poprosil, aby dala v bance výpověď. Měla si jen užívat plesů, nakupování a koupelí v bahně; prostě těch věci, co mají ženy rády. Nechtěl jsem, aby si dělala jakékoli starosti. Ostatně to krásným hlavinkám něžného pohlaví nepřísluší.
Miriam se mi také svěřila, že není zcela spokojena se svým vzhledem. Pravda, musel jsem se ptát mnohokrát, ale nakonec to přiznala. Věděl jsem, že se jí ta malá prsa a povislé pozadí nemohou líbit. Ostatně jaká žena je spokojená se svým vzhledem, že? Zaplatil jsem jí třicet operací, aby se ve svém půvabném těle cítila ještě ženštěji a netrápila se žádnými mindráky.
Kamarádky jí mě pochopitelně záviděly. Byl jsem šťastný, jak si s nimi rozumím. Měl jsem je opravdu rád, ba co víc, byl jsem jako jedna z nich! Jenže Miriam rády vodily zcela nechráněnou do různých kaváren a na ulici mezi všechny ty nekalé živly. Chodil jsem pro jistotu raději  s nimi a nemohl vystát, když se v okolí mé lásky někdo choval nevhodně. Nebylo dne, abych nemusel někoho umravňovat. Miriam sice chvilku navrhovala, že prý bych s nimi stále být nemusel, ale měl jsem strach, aby se jí něco nestalo. Což se ukázalo jako zcela oprávněná obava.
Jednoho večera má milá totiž bez dostatečného rozhlédnutí vstoupila do vozovky. Na poslední chvíli jsem ji zachytil a strhl do bezpečí. Občas se prostě přihodí nešťastná náhoda, že se i ženě něco příliš nepodaří, přesto by se k ní muž měl chovat jako k dámě. A ten nevychovanec, co během onoho incidentu havaroval, na Miriam zakřičel: „Ty slepá krávo blbá!“
Považte, takové chovaní k ženě! Bylo mou povinností jít ho srovnat lehkým proplesknutím. Ani ta zlomená žebra a natržená slezina ho neopravňovaly použít taková slova na adresu mé krásné polovičky. Po všech peripetiích kolem jsem manželku přesvědčil, aby se pro jistotu přestala s kamarádkami stýkat.
Ano, přiznávám, byla z toho tehdy trochu smutná, ale já jí to bohatě vynahradil. Stal jsem se její nejlepší přítelkyní. Díval jsem se s ní na romantické komedie, chodil na nákupy a výmýšlel jí nové účesy. K tomu ode mě ještě dostávala dárky. Sice začala časem tvrdil, že už nic nechce, ale znáte ženy, ony stále něco chtějí! Zahrnul jsem ji diamanty, parfémy, botami... měla se jako v bavlnce.
Za svitu měsíce jsme se spolu každý večer procházeli po pláži. Ona jednou utrousila, že by prý ráda někdy pro změnu jela do hor. Jenže ženy vůbec nevědí, co chtějí. Přece bych svou berušku nenechal se v potu tváře kamsi sápat uprostřed naprosté divočiny. Ale když trvala na tom, že by hory chtěla vidět, jel jsem tam sám a natočil je pro ni na kameru. Byli jsme stejně jedno tělo, jedna duše.
Minulý týden má milovaná zjistila, že čekáme miminko. Nadchlo mě to přímo nesmírně. Slíbil jsem jí, že se o nás dokonale postarám.
Má manželka byla neuvěřitelně šťastná žena. Nevěřím tomu, co mi tu tvrdíte. Neměla žádný důvod! Někdo se k nám prostě vloupal, donutil ji napsat, že život se mnou je peklo, a vystrčil ji z okna. A vy si tu klidně sedíte a vyslýcháte mě. Jste banda tupců k ničemu! Sám ty hajzly najdu a jménem Miriam se pomstím.