Nebezpečně blízká setkání

Široké pneumatiky lehce šustily po asfaltu, černá kapota jejího Audi odrážela paprsky téměř jako zrcadlo. Petra měla na očích sluneční brýle a po tvářích jí stékaly slzy. Se zamyšleným pohledem pevně svírala volant a věnovala se silnici. Nečekala, že by se  dnes mohlo něco takového přihodit. Zrovna v době, kdy se chystá začít nový život a měla se dostavit k pohovoru, do kterého vkládala tolik naděje. Na to teď ale může rovnou zapomenout. Až se trochu uklidní, tak do té firmy zavolá, že náhle onemocněla. Může teď jen doufat, že ji pozvou jindy. Ale nejspíš o ten flek příjde, protože čekat nikde nebudou. Tížily ji scénaře problémů, co se mohou začít na sebe nabalovat jako lavina. Přitom ráno vstávala s tak dobrou náladou...

Z myšlenek ji vytrhla dívka s krosnou na zádech. Měla černé lehce pocuchané vlasy a na sobě svetřík a velmi krátkou pouzdrovou sukni. Petru to donutilo zajet ke krajnici a zacouvat až k ní.

,,Ahoj, nechceš někam hodit?“ zeptala se a zaculila z okýnka.

,,Potřebuju se dostat do Hočic, tam asi nejedete, že?“ odpověděla dívka a otřela si zpocené čelo.

,,Náhodou zrovna přesně tam jedu. Tak si hoď věci na zadní sedačky a nasedni,“ pobídla ji Petra a počkala až se připoutá. ,,Jedeš tam za někým, nebo se vracíš domů?“ optala se dívky, aby navázala konverzaci.

,,Chci někoho navštívit. Pohádala jsem se s rodiči, zbalila si pár věcí a asi u těch známých teď budu muset na čas zůstat. Ani nevím, jak ty Hočice vypadají. Jestli je tam kam zajít a tak."

,,Nevadí, že ti tykám? Klidně mi taky tykej, jsem Petra.“

,,Já jsem Tereza, těší mě, “ usmála se a Petra si všimla, že má v nose piercing a za uchem vytetovanou hvězdičku. Pak si uvědomila, že se vlastně zajímala, jestli se dá v Hočicích někam jít, jenže to opravdu netušila. Chvilku mlčela a přemýšlela. Tereza ale na odpověď nečekala, napadlo ji, že Petra nevyhledává stejný druh zábavy jako ona. Působila spíš, že volný čas tráví v poklidu u knihy nebo televize.

,,Jsi fakt moc hodná. Já se bála, že se potáhnu  někam na výpadovku a pak to budu muset hledat pěšky. Měl mě vyzvednout kamarád, ale pak volal, že má něco s autem."

,,Je asi fajn, když zastaví ženská, nebo rodina. Já bych se s chlapem sama jet bála," řekla Petra a nenápadně se Tereze podívala do výstřihu. Zahlédla okraj černé krajkové podprsenky, jež lehce odstávala od drobných ňader.

Tereza se  usmála. ,,Jo, takhle se opravdu nemusím bát, že by se něco stalo. Ony ženské většinou i řídí opatrněji. Posledně jsem jela s jedním klukem, nebyl to stop, už jsme se znali, ale jela jsem s ním prvně a fakt se celou cestu třásla. Jel jak šílenec. Málem jsme se sťukli s kamiónem."

,,Stopuješ často? Ještě tě nikdo neobtěžoval?" vyptávala se Petra a všimla si, že Tereze vyjela sukýnka a odhalila celé horní lemy punčoch. Tereza navíc ještě roztáhla kolena od sebe. Petru napadlo, že kdyby si třeba vhodně přenastavila zrcátko, určitě by zjistila, jaké má kalhotky.

,,Loni jsem jela stopem do Holandska, jenže to jsem jela s kamarádkou. Jeden chlap si teda myslel, že jsme prostitutky, ale že by nás vyloženě obtěžoval, to zas ne. Nebyl nebezpečnej..." vyprávěla Tereza a přitom vzpomínala, jak ji ten Francouz parádně lízal, zatímco na něm Dominika hopsala. Prostě to byl Francouz, ti to s jazyky holt umí.

Vzpomínky na Jeana ji dost nažhavily. Snila, jaké by to asi bylo, kdyby teď zastavily někde na odpočivadle v lese a pěkně si je s Petrou vyprstily. Snažila se předstírat, jak ji zajímá okolní krajina. Cítila, že má mezi nohama úplné jezírko. Petra vůbec nevypadala špatně. Odhadovala ji tak maximálně na třicet. Nalíčená a líp oháklá musí být kus. Muži určitě oceňují ten bujný a přitom pevně vypadající hrudník. Možná je má silikonový, ale čert to vem. Vypadá celá udržovaně a voní. Určitě bude mít kundičku krasně hladce vyholenou.

Tereze tvrdly bradavky. Protáhla se a vyhrnula sukýnku ještě výš. Petra díky tomu mohla zahlédnout i krajkové kalhotky. Titěrný kousek zařezávající se látky, který svazoval Terčinu napůl rozevřenou mušličku, čekající Petřiny prstíky s pěknou manikůrou. Petra na sucho polkla, měla pocit, že Tereziny šťavy doslova cítí.

,,Terezo, nebude ti vadit, když na chvilku zastavíme. Hned pak budem pokračovat do Hočic. Bude to jen chvilka. Slibuju."

,,Ne, jasně že nebude," mrkla na ni spolujezdkyně a přitulila se k opěradlu plná očekávání. Sledovala totiž, že se jí Petra předtím podívala do výstřihu a od jejího klínu ani nemohla odlepit zrak. Všimla si i toho, jak ztěžka oddechuje. Asi už jí musí být pořádný vedro v tom tlustém roláku.

,,Teď zrovna vjíždíme do Skalice. Chvilku na mě počkáš v autě. Já jen zaběhnu k jednomu známému. Něco s ním potřebuju vyřídit. Hned budu zpátky," usmála se Petra omluvně a skoro okamžitě zaparkovala na malém náměstíčku. Vyndala si z přihrádky kabelku a nabídla Tereze lahev s vodou.

,,Ne, dík. Mám v batohu vlastní a z načatých nepiju, protože trpím na opary. Ale jsi hodná," řekla Tereza zklamaně. Pak už jen sledovala, jak se Petra od vozu pomalu vzdaluje. Zajela tedy rukou do kalhotek a ukazováčkem si krouživými pohyby pohrávala s naběhlým klitorisem.

Petra mezitím došla tam, kam měla namířeno.

,,Dobrý den, co potřebujete." zeptal se jí pohledný muž. Udýchaná Petra ho pozdravila a odložila sluneční brýle. Svlékla si rolák, který dusil výstavní trojky. Odhodila z čela rozlétané pramínky kaštanových vlasů, zahleděla se mu do očí a našpulila rtíky:

,,Mám v autě zlodějku. Má na sobě moje věci. Zbytek mého oblečení, co mi přes noc musela ukrást z verandy, bude mít určitě v krosně. Poznala jsem naprosto bezpečně svůj kašmírový svetr, pouzdrovku z Paříže, a dokonce si navlékla i moje spodní prádlo. To mi koupil minulý měsíc Jean a stálo skoro osm tisíc. Byla to Victoria's Sectret a teď je spíš Tereza's Sekret. Vždyť to už přece nemůžu nosit!"