Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2017

Jak to bylo s paní, která šla v zimě sama do lesa a Dědictví

Nechala kufry uprostřed cesty a pokračovala až ke kraji vesnice. Bylo dost pod nulou a na zimní krajinu okolo ní se pomalu snášela tma. Vzduchem poletovaly drobné vločky, které na zledovatělé krustě závějí tvořily čerstvou vrstvu nadýchanou jako obláček. Když prošla kolem posledních domů a chalup, zamířila do lesa. Zničená únavou se brodila vysokým sněhem a sotva se udržela na nohou. Věděla, že se daleko nedostane, ale cítila se tak prázdná, ztracená a opuštěná, že jí na tom nezáleželo. Kozačkou se v závěji zaklínila pod kořenem. Už nenašla dost sil na to ji odsud vyprostit. Vyzula ji a ještě pár set metrů ušla, než se položila do bílé peřiny a zavřela oči. Umrznout je tak romantická smrt, říkala si, než ztratila vědomí. K životu ji probíral dotyk teplé vlhké věci, která jí rytmicky přejížděla přes zápěstí. „Fuj, Ginku. Nechej toho!“ Zaslechla ten nejsladší hlas, jaký si jen dokázala představit. Když konečně otevřela oči a rozhlédla kolem, zjistila, že leží na měkké pos