Blog dalšího narcistního blba

K olem půl šesté  se ségra  ch y stala vypadnout. Když mířila ke dveřím, všiml si táta,  jaký  má na sobě navlečený model. „ Měla by si s  vzít trochu delší sukni, nemyslíš?“ „ Jasně, tati. Příště vytáhnu burku. Neměj péči. Čau,“ odsekla a zabouchla za sebou. Táta ještě chvíli zíral na dveře, zakroutil hlavou a obrátil se ke mně. " Ta holka si koleduje o malér. Až ji jednou znásilněj, tak se bude děsně divit. Kam vůbec šla? Nevíš?"¨ „ Netuším,“ odpověděl jsem a  pozornost  nasměroval k tabletu.  Z rovna  mi   na psal Filip, abych se u něj v sedm  stavil . To mě moc nepotěšilo. Myslel jsem, že dáme spicha v centru . On ale  podle všeho  asi zrovna složil jedno z  těch  jeho milovaných  letadýlek a ch těl  se pochlubit. Tenhle koníček mě nikdy nebral,  a le je to dobrej kámoš a vím, že tím tráví stovky hodin, takže mě jednou za půl roku pár minut předstírat zájem nezabije. Dal jsem rychlou ...

Široké pneumatiky lehce šustil y  po asfaltu, černá kapota  jejího Audi  odrážela paprsky téměř jako zrcadlo.  Petra měla na  očích sluneční brýle  a p o tvářích jí stékaly slzy.  Se  zamyšleným pohledem pevně svírala volant a věnovala se silnici. Nečekala, že by  se  dnes mohlo něco takového přiho di t. Zrovna  v době , kdy se chystá začít nový život a měla  se dostavit   k  pohovor u,  do kterého vkládala tolik naděj e . Na to teď  ale  může rovnou zapomenout. Až se trochu uklidní, tak  do té firmy z avolá, že  n áhle  onemocněla.  M ůže  teď  jen doufat,  že ji pozvou jindy. Ale nejspíš o ten flek příjde, protože č e kat nikde nebudou.  Tížily ji  scénaře problémů, co se mohou  začít na sebe  nabalovat jako lavina. Přitom ráno vstávala s tak dobrou náladou... Z myšlenek j i  vytrhla dívka  s krosnou na zádech . Měla černé...