Čáp u Vran
Anežka Vránová se chystala oznámit rodině šťastnou novinu. Čekala děťátko. Její milý, o třicet let starší, ženatý kamioňák Tonda, se na ní vykašlal, ale to jí už netrápilo. Však alimenty z toho podrazáka vytluče a vzorného taťku prckovi najde taky... Anežka se zrovna snažila odemknout, ale co to? „Zkurveně, jakej kokot měnil zámky,“ posteskla si. Šramot na chodbě naštěstí uslyšel šestiletý Adámek a otevřel jí. „Ahoj ségla. Deš nás zas vyžlat?“ „Nebuď drzej a nepřekážej, ať se můžu zout.“ „Boty si nech. Aleš to tady poblil. Pšišel láno vožlalej jak plase,“ vysvětloval a ukazoval místa, na kterých ulpělo nejvíc obsahu žaludku patnáctiletého sourozence. „Ty vole, to tady jako nikdo neuklidí?“ rozčilovala se Anežka. „Máma chlápe po noční a táta žíkal, že se může vyslat, to po něm uklízet. Plej má uklidit sám. On to stejně dost olízal Selbínek a teď je taky vožlalej,“ vyprávěl chlapec a hladil přitom ztěžka oddechujícího křížence pitbulla s dogou. Anežka prudce rozhrnul
Chjo. Že já si tvý poslední povídky neuložila. Nevím, co jsi provedla, nesledovala jsem to.
OdpovědětVymazatNepíšeš i jinde? Budeš mi chybět.
Někdy v mezidobí jsem ti napsala básničku. Ale pro svou sračkovitost byla smazána. Pěkné je, že se pokouším opět kreslit, tudíž bych dost možná mohla přijít s nějakým Alexem :-D Pokud nechcípnu, tak rozhodně někdy.
OdpovědětVymazatSleduji tě!
Pav
ahoj...asi začnu psát někam jinam... jsem ráda, že tě vidím...Brány plánuju i znova přepsat... páč jsem si všimla, že e tam občas bordel v postavách. Teda jako, že u věty musíš přemýšlet koho se to zrovna týká.
OdpovědětVymazatS tím už jsem tě párkrát buzerovala.
OdpovědětVymazatDej pak vědět, kde se zjevíš.
ok:)
Vymazat